Delian následovala Emilii do velké světnice. Uprostřed místnosti byl mohutný dřevěný stůl s lavicemi. Rebecca si vylezla na lavici a čekala na polévku. Domem to vonělo zeleninovou polévkou a čerstvým chlebem. Delian dala Elize košík se zeleninou a bylinkami. Svlékla si plášť a usedla ke své dceři a Emilii.
Na stěnách a ze stropu na šňůrkách byly rozvěšeny svazky bylinek. Heřmánek, Meduňka, Brusnice, Chinovník, Mandragora, Lékořice, Levandule, Kostival, Zlateň a Šalvěj a spoustu dalších rostli, které Delian ani Emile neznaly.
Velký sekretář byl pokryt papíry a špulky nití. Světnice byla propojená s kuchyní, a tak na Elizu dobře viděly. Ta zrovna míchala v kotlíku nad krbem polévku. Oklepala vařečku o kotlík a šla nakrájet chléb. Polévku poté rozlila do misek a ty postavila před hladové hosty.
"Málem bych zapomněla na čaj," ještě než Eliza usedla ke stolu nalila do čtyř hrnků čaj s bylinkovou směsí.
"Co vás ke mně přivádí?" Eliza začala rozhovor s čajem v ruce.
"Jak už jsem říkala musely jsme opustit naše domovy," Emilie vyčkávala co má stará žena v úmyslu.
"Na to jsem se neptala, to víš moc dobře má zlatá Emílie. Zeptám se tady jinak. Proč utíkate?"
"Protože nás chtěli upálit na hranici," Delian už nebavila tahle ostražitost. Ráda riskovala, ale jen v určitých mezích.
"Vidím, že se tentokrát trefili do černého," Elize zajiskřilo v očích. "Nemusíte mít strach. Neprozradím vaše tajemství pokud i vy neprozradíte to moje."
"nabídla si nám jídlo a střechu nad hlavou, proč bychom tě měly prozradit?" Emílie se už dočista uklidnila.
"Pokud jsou liniové dcery v nouzi, ráda pomůžu," Eliza si dolila čaj.
Když dojedly, Eliza jim ukázala pokoje. Byl to opravdu velký a rozlehlý dům. Na podlaze byly dřevěné parkety. Na stěnách kromě bylin viseli i obrazy s motivy přírody. Na oknech byly tlusté červené závěsy a občas nějaká kytička. Eliza je vedla do druhého patra. Schody byly z matného mahagonu s ozdobným zábradlím. V druhém patře byla jen dlouhá chodba s dveřmi na každé straně. Bylo tam snad dvanáct pokojů. Rebecca se je snažila cestou spočítat. Eliza je vedla až k posledním dvou dveřím úplně vzadu v chodbě. Delian s Rebeccou dostaly jeden pokoj a Emílie měla druhý sama pro sebe. Pokoje měly hned vedle sebe.
"Ve skříních by měly být nějaké starší šaty. Pokud budete cokoliv potřebovat mám pokoj dole hned vedle kuchyně," s těmito slovy se Eliza rozloučila. Sešla mahagonové schodiště. To měla na celém tomhle domě nejraději. Zábradlí bylo už zcela hladké od toho jak po něm generace jezdily ručkami.
Eliza odešla do kuchyně. Poklidila misky a chléb zabalila do utěrky. Nalila si zbytek bylinkového čaje přešla k velkému sekretáři a začala svazovat bylinky do úhledných svazečků. Lidé v Ipswichi od ní kupovali bylinky na čaj. Její bylinkářství bylo vyhlášené. Eliza totiž uměla připravit svazek bylin na všechno. Bolest hlavy nebo žaludku se za den uklidnila. Nejdůležitější však bylo, že to Elizu bavilo. Navíc to byl její dar od Pradávných a tak si ho také nesmírně vážila.
Když Eliza svazovala přemítala nad věcmi, které se dnes dozvěděla. Isabele už má dítě. Toto uteklo. Ještě před dvěmi lety s ní tady žily její dvě nejstarší dcery, ale rozhodly se, že se přestěhují ke svým dcerám, aby jim pomohly v kuchyni a s dětmi. Eliza proto nyní zůstala v tomto domě sama, ale nevadilo ji to. Věděla, že je tady v bezpečí. Když vzpomínala co Delian říkala o Salemu, zamračila se. Věděla, že pokud v Salemu započnuly hony na čarodějnice, tak Ipswich rozhodně nezůstane pozadu.
Sfoukla svíci a šla si lehnout. Nechala svazování na zítra. Zítra ji čeká hodně práce a nevěděla kolik dní zbývá než se hranice zapálí i Ipswichi...
Ostatní kapitoly:
6. Kapitola 7. Kapitola 8. Kapitola 9. Kapitola
11. Kapitola 12. Kapitola; Epilog
