Isabele klečela u šatní skříně. Šmátrala pod ní a hledala Knihu. Isabele věděla, že tato Kniha je velice vzácný dar, jež dostala od babičky Elizy. Věděla moc dobře, že ho mohla dát jedné ze svých dcer, ale rozhodla se, že Knihu přenechá prvorozené Eleonořině dceři. Isabele byla jedinou dcerou Eleonor, proto Knihu dostala ona.
Kniha už byla pěkně velká. Byla obalená v hnědé kůží. Zažloutlé stránky se mísily s novými jak se doplňovaly popisy darů. Kniha byla rozdělena na dvě části: Dary a Um magie. Do části ‚Um magie‘ liniové dcery psaly své zkušenosti s touto silou. Pokud si následující generace nevěděla s nějakou situací rady, tak se nejprve podívala do Knihy. Pokud o tom nebyl záznam potom to zkusila vyřešit po svém.
Liniové dcery popisovaly své schopnosti do knihy, protože se stávalo, že se dar vyskytnul několikrát v rodě. Proto každá zkušenost nebo rada se do knihy musela zapsat, pro další generace. Isabele nalistovala stranu kde byla kapitola ČTENÍ Z ČAJOVÝCH LÍSTKŮ a zadívala se do hrnečku. Na dně se nacházely tři jasné symboly. Isabele je určila s přesností: kolo, plamen a věž.
Isabele se podívala do knihy a hledala pro to vysvětlení.
Věž – přemístění věci nebo osob
Kolo – kolo má vícero významu: Kolo osudu – nezastavitelná síla; Kolo vody – řeka, potok nebo rybník, může znamenat i zkázu vodou; Kolo vozu – navrácení; Kolo mlýna – úrodné pole
Plamen – požár, popáleniny, chaos
Isabele vzala do ruky tužku a k plamenu dopsala ‚ upálení, hon na čarodějnice‘. Isabele věděla, že bude muset opustit Salem, ale chtěla tady setrvat co možná nejdéle.
Zaklapla knihu a uklidila ji do šatní skříně. Šla se podívat na matku, ale ta už spala. Isabele sfoukla svíci a šla si také lehnout.
Emílie, Delian a Rebecca spěchaly, aby dorazily do Ipswiche ještě za světla. Procházely lesem a pastvinami dokud nedorazili do osady.
Emílie se zašla do místní hospody zeptat, kde bydlí Eleonořiny sestry. Poté se vydaly na konec vesnice. Tam kousek stranou stál veliký dům. Měl dva patra i s půdou a velkou zahradu. Dům byl mohutný postavený z pálených cihel. Došková střecha se tyčila k nebi a z komínu se kouřilo. Na oknech už byly závěsy. Delian s Emilii se na sebe podívaly.
"Mami já mam hlad," pětiletá Rebecca už byla hladová a unavená z cesty.
"Neboj už budeš jíst," Delian s těmito slovy zaklepala na dveře. Dlouho se nikdo neozýval. Potom se za oknem zvedl závěs. Emilie si všimla, že je to stará žena. Dveře se neslyšně otevřely.
"Kdo jste?" Žena se jich ostražitě zeptala. Ve této době si vždy dobře rozmyslela koho pustí do svého domu.
"Jsem Emílie toto je Delian a její dcera Rebecca. A Kdo jste vy?" Emílie také byla ve střehu. Když byla na cizím území dávala si veliký pozor.
"Jsem Eliza. Proč jste sem přišly?" Eliza v otázkách nemínila tak rychle přestat.
"Přišly jsme sem, protože," Emilia přešla do tichého šepotu, "jsme utekly z našich domovů. Eleonor říkala, že u vás budeme na chvíli v bezpečí."
Eliza byla překvapená, že slyší Eleonořino jméno. "Vy znáte Eleonor?"
"Známe její dceru Isabele. Eleonor je její matka," Emilie stále mluvila tlumeně.
"Já jsem zase matka Eleonor a Isabelina babička. A kde vůbec jsou, proč nepřišly s vámi?"
"Víte ony zůstaly v Salemu. Isabele chtěla počkat na svého manžela Michaela."
"Isabele má manžela?" Eliza neskrývala své překvapení.
"Ano i dceru," Emile se na Elizu usmála.
"A jak se ta malinká jmenuje?"
"Lilian. Je to nejhodnější holčička jsou jsem kdy viděla," Emilia to myslela vážně a Eliza to na ni poznala.
"Mami, já mam pořád ještě hlad, myslíš, že už nás ta paní pustí dovnitř?" Malá Rebecca tahala za Delianinu sukni. Eliza se na malou Rebeccu usmála.
"Ale ovšem, prosím, pojďte dál," Eliza ustoupila stranou a nechala je projít.
Ostatní kapitoly:
6. Kapitola 7. Kapitola 8. Kapitola
10. Kapitola 11. Kapitola 12. Kapitola; Epilog
