Čarodějky ze Salemu. Kapitola 11
Isabele probudil hluk. Eleonor pobíhala při svitu svíčky po pokoji a na roztáhnuté prostěradlo házela plno věcí. Chléb a kozí sýr, oblečení pro malou Lilian, svazek bylinek, mouku a zeleninu.
"Co to děláš, matko? Je po půlnoci. Jdi si lehnout," Isabele byla celá rozespalá a světlo svíčky ji vadilo.
"Ne, ne, ne. Nemáme čas. Nemáme čas," Eleonor blábolila stále dokola a dál házela na věci na prostěradlo.
"Co tím myslíš? Vůbec tomu nerozumím, matko."
"Honem vstávej nemáme čas musíme hned odejít!" Eleonor se pokoušela nyní už plné prostěradlo svázat dohromady. Malá Lilian seděla v kolébce a vše se zájmem pozorovala.
"A proč musíme odejít dnes v noci? Nemůže to počkat do rána?" Isabele však už stála pevně na podlaze a oblékala si šaty.
"Viděla jsem náš dům v plamenech, musíme hned odejít."
"Musíme se ještě stavit pro Evlínu s Abigail. Nemůžeme je tady nechat samotné," Isabele si klekla na kolena a vytáhla Knihu ze šatní skříně.
"Ty máš Liniovou knihu? Kdy ti Eliza dala?" Eleonor úplně přestala balit a třeštila oči na Liniovou knihu.
"K patnáctým narozeninám."
"Vem Lilian a běž k Evelíně domů, ať si sbalí to nejdůležitější a za hodinu se všichni sejdeme u mostu přes Brodivou řeku." Eleonor už zase přihazovala do zavázaného prostěradla další věci. Isabele si navlékla plášť, popadla Lilian a vyrazila do studené noci. Lilian zabalila do pláště, aby ji nebyla zima. Isabele spěchala, aby dorazila k Evelíně co nejdříve. Když se ocitla před jejími dveřmi hlasitě zabouchala na dveře. Nic. Zabušila tedy pořádně až dveře zavrzaly.
"Kdo tam je?" Evelína se ozvala za dveřem.
"Isabel, tady Isabele! Rychle otevři!" Evelína odemkla závodu a otevřela Isabele s malou Lilian vpadla dovnitř.
"Rychle za hodinu odjíždíme z města sbal si nejdůležitější věci a ihned musíme vyrazit na cestu."
"Ale proč, Isabele? Proč?"
"Protože moje matka měla vidinu, že nám shoří střecha nadhlavou."
Evelína přikývla. Isabele natáhla na zem prostěradlo a Evelína začala doprostřed házet nejrůznější věci . Lilian seděla na zemi a vedle ní byla Abigail. Saly nervózně pochodovala po světnici. Tři koťátka ji se zájmem sledovala.
Evelína nyní uběhala po světnici a vytahovala zásuvky, otvírala skříňky a brala věcido hrstí. Z kuchyně hodila na hromadu dvě pánve. Z šatní skříně přiletěly šaty a zakryli hromadu. Isabele pomohla Evelíně svázat obrovské prostěradlo. Evelína si ho hodila na náza. Isabele vzala do náruče Lilian a Abigail chytila za ruku. Společně vyšly dveřmi za Evelínou. Čtyři kočičí mazlíčkové je poslušně následovaly.
Ve předu průvodu potichu našlapovala Saly za ní tří černá koťátka potom Abigail a Evelína a skupinu uzavírala Isabele s Lilian.
"Ježiš bábi Brannie já se vás strašně lekla!" Isabel úplně nadskočila když ji Brannie Marriottová chytila za volnou paži.
"Utíkej děvče, utíkej dokud je ještě čas!" Jak se bábi Brannie objevila, tak taky zmizela.
"To bylo divné. Viděla si ten její zastřený pohled?" Isabele byla úplně vyvedená z míry.
"Pojď musíme už jít," Evelína vyrazila svižným krokem k mostu. A Isabele nezbylo nic jiného než ji následovat.
Ostatní kapitoly:
6. Kapitola 7. Kapitola 8. Kapitola 9. Kapitola 10. Kapitola
