Emilie s Delian utíkaly k mostu pres Brodivou řeku. Byly zahalené do černých plášťů s kapucami stáhnutými hluboko do tváří. Spěšně procházely vylidněnými uličkami. Míjeli domy se zatlučenými okenicemi, poškrábanými dveřmi a ošoupanou omítkou. U starého skladiště obilí zahnuly doprava. Nyní míjely menší rodinné domky se zahradami na dvorku. Za domky stál jeden kousek stranou.
Delianin dům měl opravenou střechu. Za okny byly květiny v maličkých květináčcích, které si Delian ve volných časech vyráběla. Hlínu brala z nedalekého hájku a vyráběla z nich mísy, talíře příbory a máselnice pro celou ves. Její nádobí dokázalo jídlo udržet v letních měsících studené a v kruté zimě teplé, aby se občané mohli zahřát. Svým nádobím byla proslavená široko daleko a lidé z okolních vesnic od ní nakupovali ve velkém.
Když ženy s kapucami dorazily k mostu už tam na ně, čekala Evelína s plným košem jídla a bylinek.
"Karty jsou vám nyní nakloněny. Držte se severního směru dokud nedojdete do vesnice s názvem Ipswich. Měly by to být čtyři hodiny cesty od Salemu. Isabelina matka Eleonor tam má sestry. Ty vás u sebe skryjí. Nyní už vyrazte na cestu. Pokud si pospíšíte stihnete to do stmívání," Evelína jim podávala košík.
"A co má dcera? Co bude s Rebeccou?" Delian musela vzít svou dceru s sebou. Pětiletá Rebecca bylo to jediné co ji zůstalo. Matka s manželem ji umřeli, když ve vesnici vypukla chřipka. Tato nemoc se vesnicí jen prohnala, ale polovina Delianiny rodiny padla za její oběť.
"Čeká na tebe už za mostem u zkroucené Břízy. A teď už vyrazte. Začíná se stmívat," Evelína se s nimi rozloučila objetím a poté se vydala k domovu. Nechala Delian a Emilii vlastnímu osudu. Byla ráda, že s nimi uzavřela spojenectví. Teď také zůstala se svou tříletou Abigail sama doma. Její manžel John odešel do války spolu s Isabeliným Michaelem. Její matka Betty se zbláznila, když našla jejího otce ráno před hospodou upitého k smrti. Betty odešla do lesů, kde se nechala roztrhat divou zvěří.
Evelína dorazila do svého skromného příbytku, který se skládal z malinké kuchyňky a velké ložnice. Její starý dům prodala bohatým sedlákům. Když zůstala sama s Abigail nepotřebovala tolik místa. Vystačil ji proto tento malý prostor.
Tříletá Abigail si hrála v rohu ložnice se třemi černými koťátky. Stará kočka Saly je pozorovala z pohodlí postele. Koťátka se válely, hopsaly a předly kolem Abigail. Ta je hezky hladila po sametovém kožíšku a zpívala jim nějakou písničku. Evelína ji nerozuměla slova, ale poznala melodii. Byla to píseň letního slunovratu.
Evelína nechala Saly s Abigail a koťaty v ložnici a šla připravovat večeři. Malá Abigail si všimla, že její maminka začala vařit a tak se vydala do kuchyně. Čtyři kočičí mazlíčci ji následovali. Saly šla první a tři koťátka ji následovala jako husy kačenu.
Evelína se na malou Abigail usmála a Saly hodila kousek masa. Když se Abigail narodila Saly se objevila u jejich dveří. Byla celá promočená a hubena. Evelína ji vzala domů a pořádně ji vykrmila. Před třemi roky to bylo taky takové koťátko jako byly tihle tři malí Salynini uličníci. Ale Abigail se s Saly rychle skamarádila. Evelína věděla, že pokud je malá Abigail se Saly, tak je v naprostém bezpečí. Kočičí máma dokázala uhlídat Abigail a své tří rošťačky a u toho si ještě lízat packy. Evelína si tak mohla v klidu pěstovat své květiny, které nosila na trh nebo za ní vždy muži přišli do domu, aby své ženě koupili karafiáty, růže nebo slunečnice.
Evelína se kromě karet vyznala i v květinách. Ty ji rostli pod rukama. Ať byla zima nebo léto za jejími okny se vždy něco červenalo...
---------------------
Ipswich - [Ipsvič]
ČARODĚJKY ZE SALEMU. KAPITOLA 4 TADY
ČARODĚJKY ZE SALEMU. KAPITOLA 5 TADY
