Čarodějky ze Salemu. Kapitola 5

                "A dost! Už tady nemůžeme zůstat. Teď budou lide šílet a pálit úplně všechny. To není dobré, vůbec se mi to nelíbí!" Emília přecházela po kuchyni sem a tam. Delian horečně přikyvovala.

"Já se nemůžu jen tak sbalit a odejít. Musím tady počkat na Michaela," Isabele se nechtěla podvolit většině.

"Ale oni nás upálí, nebo utopí," Delian s argumenty rozhodně nemínila počkat. "Navíc teď když kostel vyhořel do základu budou lidé žíznit po krvi."

"Já tady také zůstanu. Karty mi neukázaly zatím nic zlého," Evelína mluvila tiše ale její slova vysela ve vzduchu.

"Tvoje karty ukazují jen chvíli dopředu, to víš nelíp sama. Já bych si nezahrávala," Delian rozhodně nechtěla boj vzdát. "Tvoje panenky určitě nechtějí shořet zaživa, že?" S těmi slovy se obrátila na Emílii.

"Ne to rozhodně ne, ale jak vidíš jsme dvě proti dvěma," Emilia čekala na Delianinu odpověď.

"Tak půjdeme jen my dvě, a Isabele s Evelínou si to buď rozmyslí a přijdou, nebo se nechají upálit." Delian se rozhodla a čekala jak zareaguje Emilia.

"Tedy dobrá, za úsvitu odcházíme, pokud se k nám budete chtít přidat sejdeme se na mostě za úsvitu," Emilia ukončila poradu. Ženy se rozešly do svých domovů.

Isabele k mostu nešla. Netušila jestli si to Evelína rozmyslela, ale ona přeci nemůže přestat čekat na svého Michaela. Ten večer si šla brzy lehnout. Musela načerpat síly do dalšího dne.

Ráno probudil Isabele nějaký ruch na ulici. Vesničane se sbíhaly k náměstí po davech. Isabele rychle zbudila matku a obě se vydaly směrem k náměstí.

Na náměstí se do výšky tyčily dvě obrovské hranice. Byly mohutnější a větší než ty předchozí.

Byly vidět tři ulice na každou stranu. Isabele zbledla, protože nečekala, že po smrti Kilbridra se lid tak rychle vzchopí a obviní další tři ženy.

Koňské spřežení zacinkalo a na vlečce v kleci se doprostřed náměstí blížily dvě ženy. Byly svázané a na hlavách měly pytle. Vesničané je přivazovali tlustými provazy k hranici.

Kilbridruv poskok a muž v černé kápi jim sundali pytle z hlavy. Na hranicích stály přivázané Emília a Delian. Isabele zbledla. Uviděla jak se k ní davem tlačí Evelína.

"Co budeme dělat? Proč neutekly mohli jim zatemnit paměť!" Evelína nyní nemluvila tichým hlasem, hystericky lomcovala s Isabelinými pažemi. Isabele nebyla schopná slova, jen se stále dívala na Emílii.

Emílii vyhledala Isabele pohledem a mírně pokývla. Isabele došlo, že to hrají. V tu ránu věděla co budou muset všechny udělat. Utéct. Isabele přemýšlela jak.

"Evelíno, uklidni se. Jsi mezi lidmi a oni si všímají. Dokážeš se vzchopit?"

"A-ano, dokážu," Evelína byla naprosto vykolejená Isabeliným klidným přístupem.

"Rozpoutáme bouřku. Nebe je temné lidem to nebude divné. Musíme udělat rozruch, abychom mohli Delian a Emílii osvobodit. Sama to nezvládnu, ale spolu to dokážeme. Ty teď rozpoutej vítr, ale pamatuj musí postupně sílit a já zatáhnu oblohu." Isabele věděla, že ji Evelína naprosto pochopila.

Evelína se zkoncentrovala a začala myslet na větřík, který ji čechrá vlasy. Zvednul se menší příjemný větřík. Evelína pokračovala v představách dál. Nejprve mu přidala obrátky a potom ho zmohutnila. Nyní dul silný vichr. Vesničané si museli držet klobouky, aby jim neulétly. Nyní přišla řada na Isabele. Soustředila se na postupně se zatahující oblohu. Obloha přecházela z bledé do sytě temné.

Teď přišla řada spojit síly. Isabele hleděla do očí Evelíně. Chytily se za ruce. Evelína nabíjela mraky elektřinou a Isabele z nich formovala blesky. Když elektřina jiskřila ve vzduchu všude kolem, Isabele seslala blesk nejbližší budovu. Další vzápětí zapálil tržnici. Blesky metaly kolem dokola a zapalovaly stromy a budovy. Vítr požár rozháněl do okolí. Když se jejich ruce pustily blesky utichly a vítr se zklidnil.

Isabele pohlédla na Delian. Ta už měla zavřené oči a rozvazovala uzly. Emílii měla také zavřené oči, ale nerozvazovala se, nýbrž posílila oheň a rozpoutala v lidech paniku. Vesničane odhodily louče utíkali pryč od ohně. Někteří se snažili zachránit své domovy nebo tržnici. Delian se rozběhla, aby pomohla Emílii z hranice. Když byla Emílie bezpečně na zemi zvedla ruce do vzduchu a hranice chytily rudými plameny.

"Je třeba zakrýt stopy," vysvětlila své počínání. Isabele se dívala po matce, ale nikde nebyla. Jako by se po ni slehla zem. Isabele dostala strach...

ČARODĚJKY ZE SALEMU. KAPITOLA 3 TADY

ČARODĚJKY ZE SALEMU. KAPITOLA 4 TADY