"Mami já se bojím!" Malá Abigail se držela Evelíniny sukně a ta ji utěšovala a zároveň postrkovala dopředu.
Saly šla jako první a tři její koťátka se motaly Eleonor pod nohama.
Isabele probudil hluk. Eleonor pobíhala při svitu svíčky po pokoji a na roztáhnuté prostěradlo házela plno věcí. Chléb a kozí sýr, oblečení pro malou Lilian, svazek bylinek, mouku a zeleninu.
Delian následovala Emilii do velké světnice. Uprostřed místnosti byl mohutný dřevěný stůl s lavicemi. Rebecca si vylezla na lavici a čekala na polévku. Domem to vonělo zeleninovou polévkou a čerstvým chlebem. Delian dala Elize košík se zeleninou a bylinkami. Svlékla si plášť a usedla ke své dceři a Emilii.
Isabele klečela u šatní skříně. Šmátrala pod ní a hledala Knihu. Isabele věděla, že tato Kniha je velice vzácný dar, jež dostala od babičky Elizy. Věděla moc dobře, že ho mohla dát jedné ze svých dcer, ale rozhodla se, že Knihu přenechá prvorozené Eleonořině dceři. Isabele
Ipswich, 21. června 1675
"Isabele pojď sem na chvíli. Chtěl bych ti něco ukázat," Eliza volala na svou vnučku přes okno kuchyně. Isabele si hrála v záhonku mezi tuříny a mrkví.
Po té přivolané bouřce šla Isabele zkontrolovat tržnici. Byla spálena na troud. Vesničané sice hasili urputně ale s kouzelnými plameny si poradit nedokázali. Isabele je podvědomě šířila, ale dávala si pozor, aby nikoho nespálila. Nechtěla být stejná jako upalovači v čele
Emilie s Delian utíkaly k mostu pres Brodivou řeku. Byly zahalené do černých plášťů s kapucami stáhnutými hluboko do tváří. Spěšně procházely vylidněnými uličkami. Míjeli domy se zatlučenými okenicemi, poškrábanými dveřmi a ošoupanou omítkou. U starého skladiště
"A dost! Už tady nemůžeme zůstat. Teď budou lide šílet a pálit úplně všechny. To není dobré, vůbec se mi to nelíbí!" Emília přecházela po kuchyni sem a tam. Delian horečně přikyvovala.
Černí koně táhli vlečku na které byla železná klec dva metry na výšku a tři metry na šířku. Mřížoví bylo palec tlusté. Ženy s roubíky v ústech klečely a natahovaly ruce ke svým sousedům a známým, kteří je znali takřka od narození. Tito sousedé je zavrhli v okamžiku
Bom, bom, bom. Na kostelní věži odbíjela dvanáctá hodina. Vesničané se shromáždili u mostu. Most stal přes Brodivou řeku a spojoval vesnici s pastvinami. Isabele se mostu vyhýbala jak jen to bylo možné. Most ji vháněl do hlavy nechtěné vzpomínky. Teď když na něm stála se ji