Čarodějky ze Salemu. Kapitola 3

            Bom, bom, bom. Na kostelní věži odbíjela dvanáctá hodina. Vesničané se shromáždili u mostu. Most stal přes Brodivou řeku a spojoval vesnici s pastvinami. Isabele se mostu vyhýbala jak jen to bylo možné. Most ji vháněl do hlavy nechtěné vzpomínky. Teď když na něm stála se ji ta nejsmutnější vydrala do mysli. A Isabele chtě nechtě začala vzpomínat.

Salem, konec března 1691

Michael se otočil a naposledy se podíval na Isabele, která spala v křesle své matky. Maličká Lilian se na svého otce smála. Kdyby měla dost síly určitě by se posadila. Michael se na svou dcerušku také usmál. Poté zavřel dveře a odebral se k mostu přes Brodivou řeku, kde se měl hlásit do války. Občanská válka byla již zažehnána, ale na jihovýchodě se schylovalo ke konfliktu se Španělskými osadami.

Isabele se probudila brzy, ale Michael byl už pryč. Na nic nečekala, popadla spící Lilian a hnala se k Brodivé řece a k mostu. Doufala, že svého muže a otce její dcery ještě zastihne než ho odvedou do boje. Isabele byla na sebe naštvaná, že nevstala dříve, aby se sním rozloučila. Když přiběhla k mostu právě hlásili Michaelovo jméno.

"Počkat! Počkejte!" Isabele zavolala na maršála. Maršál si změřil od hlavy k patě. Viděl v Isabele odhodlanou ženu, ale ještě slabou po nedávném porodu. Pokývnul hlavou na Michaela a zvolal další jméno.

"Isabele, měla sis odpočinout. Víš, že jsi ještě vyčerpaná," Michael pevně objal Isabele i malou Lilian. Isabele začaly slzet oči.

"Nechoď prosím tě, nechoď," vzlykala do jeho uniformy.

"Neměj strach za rok se vrátím, uvidíš. Hned jak přijedu, tak si tě najdu i kdybych měl prolézt všechny sklepy ve vsi. Ale musíš tady vydržet," manžel se na ni usmál. Kolem očí se mu udělaly malinké vrásky. Isabele se na něj také usmála.

Maršál si na mostě odkašlal. Věděl, že by jim měl nechat ještě chvíli, ale čas ho tlačil. Musel ještě do pěti vsí, aby naverboval dost vojáků.

"Miluju tě, slyšíš mě Michaeli? Miluju tě!" Šeptala mu do ucha Isabele a slzy ji opět utíkaly po tváři.

"Taky tě miluju. Hned se vrátím, uvidíš. Jen musíš vydržet," Michael zadržoval slzy seč mu síly stačily. Musel dodat manželce a matce jejich dítěte sílu. Naposledy se objali a poté Michael zmizel Isabele mezi stromy.

Isabele tekla po tváři jedna zbloudilá slza. Utřela ji hřbetem ruky a usmála se na malou Lilian. Ta si teď hrála na trávničku u mostu s květinami. Trhala je do malinkých svazečků a poté s nimi mávala ve vzduchu.

Lilian uviděla jak ji kolem nohou letí modrý maličký motýlek. Chtěla si na něj šáhnout, ale neměla tak dlouhé ručičky. Motýlek se vydal pryč. Lilian pustila svazeček květin ze sedu přešla plynule do lezení a vydala se za motýlkem. Ale byla příliš pomalá, protože se ji motýlek vzdaloval.

Isabele si všimla, že se výraz v Lilianině tvářičce změnil. Už nebyla překvapená, ale nasadila odhodlaný výraz. Klekla si na kolínka a chytla se máminy sukně. Isabele tušila co se stane dřív než to malá Lilian udělala. Isabele ji podala druhou ruku a její dcerka se ji chytila. Poté se z kleku vyhoupla na dvě nožičky. Isabele se usmála.

"Eleonor, matko pojď sem rychle! Lilian už stojí!" Isabele byla na svou dcerušku pyšná. Eleonor rychle přiběhla, aby uviděla ten zázrak. Byla taktéž pyšná. Její vnučka se činila světu. Stará bábi Brannie měla pravdu když říkala, že je nejroztomilejší dítě ve vsi za padesát let. 

Isabele  s Eleonor stály a čekaly co se bude dít na mostě. Doufaly, že to nebude nic strašného, ale když začaly přijíždět vozy se svázanými ženami, věděly, že doufat nestačí... 

ČARODJĚKY ZE SALEMU. KAPITOLA 1TADY

ČARODĚJKY ZE SALEMU. KAPITOLA 2 TADY