Milý deníčku,

probudilo mě sluníčko, které mi zasvitlo do mého pokoje skrz zastřené žaluzie. Vypadalo to tam, že dnes bude velice teplý den a hlavně krásný, protože v tomhle měsíci bylo opravdu hodně málo krasně teplých dnů. Nechtělo se mi vstávat. Vám by se asi taky nechtělo vstávat, když jste v čera byli na parádní pařbě, kdy jste protancovali a prořvali celý

Tohle je velice zvláštní otázka. Kdybych tuto otázku pozměnila stylem: "Kdo je víc: Člověk nebo zdraví", připadala by mi stejná. Ale stejná ne jen smyslem, ale stejně zvláštní. Nemohu porovnávat člověka se zdravím. A nejen proto, že člověk je vždy víc, ale proto, že zdraví je součástí člověka.

Šla jsem večer kolem řeky, jenom tak jsem se šla projít a v tu chvíli jsem začala přemýšlet. Přemýšlet o světě, životě, smrti... Začala jsem přemýšlet o tom, proč přemýšlím o takových věcech. A myslím, že občas by lidé měli přemýšlet. Zamyslet se a ne jen životem proletět jako tornádo, které nikdy nezastaví a na zlomku života si uvědomit, že jste nikdy

Když tak na to vzpomínám, běhá mi mráz po zádech. Ten den jsem se vzbudila a byl to krásný slunečný den no nádhera. Říkala jsem si: "páni to bude dneska krásný den." Ale trochu jsem se spletla. Sotva jsem vylezla z postele, přišla máma a oznámila mi svým nádherným způsobem, že jdeme k zubaři.