29. květen 2010 | 00.04 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Vzala jsem si bundu, obula holinky a s písklavým zvukem otevřela těžké bílé dveře vedoucí z garáže. Do očí se mi dostaly paprsky ranního slunce, které sice na podzim svítilo poměrně hodně, ale už tak nehřálo. Přivřela jsem oči a namířila si to přímo ke kotci, mého čtyřnohého přítele.
"Ahoj Bary"
spustila jsem když jsem ho uviděla a on mi opětoval pozdrav štěknutím. Vypustila jsem ten "balíček energie" a sledovala jak radostně pobíhá po zahradě.
"Bary procházka"
křikla jsem na něho a ta černobílá potvůrka byla v mžiku u branky. Karabina vydala malé cvaknutí a já otevřela branku. Naše procházka začala.
Šli jsme bok po boku, moje nohy, jeho tlapky... Krásně barevné listí šustilo pod nohama a ptáčci zpívali své ranní písničky. Podívala jsem se na něho ve stejnou chvíli jako on na mně, naše pohledy se rázem střetly a já viděla v jeho krásných jantarově hnědých očí radost, pocit štěstí. Spolu jsme byli jako jedna duše ve dvou tělech. Šli jsme dál lesní cestou a já si uvědomovala že mám toho nejlepšího přítele.
Prošli jsme spolu křížem krážem skoro celý les, Bary musel označkovat každý strom, který mu stál v cestě a mně táhl samozřejmě od stromu ke stromu a pak ještě támhle kámen a támhle ten keř, však to moji milí pejskaři znáte. Hodiny ale plynuly jako voda a ač nerada musela jsem Barymu oznámit, že je čas na návrat.
"Pojď, jdem zpátky, škola holt nečeká chlupáči"
obrátili jsme se a šli jsme k domovu.
Zavírala jsem za sebou branku, která s tím ale moc nesouhlasila a tak jsem ji musela postrčit. Odepla jsem mu jeho vodítko, podrbala ho na hlavě a zavřela za ním vrata do kotce. Pomalu a se zklamáním, že tahle úžasná procházka skončila jsem docházela ke dveřím garáže. Vstoupila jsem do ní, pečlivě jí za sebou zamkla, odstrojila "domácí oblek" a teď šup do školy.
Den co den se můžem těšit z maličkostí, a užívat si každé chvíle radosti, tak jako my s Barym a naše nenahraditelné procházky, jenž se staly našim každodenním raním "rituálem".
Jessie
__________________________________________________________________________________
Kopíruj pouze s naší Ikonou Blogu: 
Zpět na hlavní stranu blogu