Můj nejvtipnější zážitek u lékaře

Když tak na to vzpomínám, běhá mi mráz po zádech. Ten den jsem se vzbudila a byl to krásný slunečný den no nádhera. Říkala jsem si: "páni to bude dneska krásný den." Ale trochu jsem se spletla. Sotva jsem vylezla z postele, přišla máma a oznámila mi svým nádherným způsobem, že jdeme k zubaři. Mě to samozřejmě velice "potěšilo"! "Tak co nadělám" řekla jsem si a souhlasila jsem.

            Když jsme přišly do čekárny, bylo tam jako vždy plno lidí. S mámou jsme si sedly a máma si prohlížela časopisy, ale co jsem měla dělat já? Když jsme odevzdali průkaz pojištěnce, tak jsem se rozhlédla a uvědomila jsem si, že tohle čekání bude na dlouho. Bylo tam nejméně 10 lidí. "Ach, jo"! vzdychla jsem. Jenomže v tu chvíli přišla znova zdravotní sestřička a řekla: "Tak Renatko můžeš jít." "Ale jakto?  Vždyť je tu tolik lidí." Řekla jsem. "My jsme objednaní" zašeptala máma. Vstoupili jsme dovnitř a sestřička bohužel zapomněla zavřít dveře do čekárny a v ordinaci, tam už se na mě usmíval pan doktor.  Ptal se mě na takové ty věci jako: "Čistíš si zuby pravidelně?" nebo "jakou používáš pastu?" Nudila jsem se k smrti. Potom mi teda řekl, abych si lehla na to jejich rozvrzané lehátko. Nějak jsem neprotestovala. Lehla jsem si, jenomže vydalo to velice směšný zvuk. Samozřejmě všichni v čekárně se najednou rozchechtali a naneštěstí i mámu popadl amok. A mé obhajoby už nikoho nezajímaly. No prostě hrůza.

            Přišly jsme domů a já se zavřela do pokoje a nechtěla jsem vylézt. Máma nezapomněla tenhle "trapas" říct tátovi a tak jsem byla všem ještě 14 dní pro smích. Stále se jim nedalo vysvětlit, že ten zvuk vydávala ta židle, když jsem dosedala. A od té doby nemám ráda zubaře a potrpím si na zavírání dveří do ambulance.

 Aktiwka

__________________________________________________________________________________
Kopíruj pouze s naší Ikonou Blogu: