Má myšlenka

Šla jsem večer kolem řeky, jenom tak jsem se šla projít a v tu chvíli jsem začala přemýšlet. Přemýšlet o světě, životě, smrti... Začala jsem přemýšlet o tom, proč přemýšlím o takových věcech. A myslím, že občas by lidé měli přemýšlet. Zamyslet se a ne jen životem proletět jako tornádo, které nikdy nezastaví a na zlomku života si uvědomit, že jste nikdy nic nezažili. Že život je krátký a jste vlastně nikdy o životě nepřemýšleli a teď už je pozdě.                                  

Když jsem šla těmi ulicemi černými a strašidelnými, uvědomila jsem si, že lidé to mají až příliš jednoduché a lehké. Když se zamyslíme nad tím, co jsme pro naši Zemi do dnes udělali a děláme, nenajdeme skoro nic. Je to NIC! Když si představím, že lidé po celém světě umírají denně na nemoci a hladomor. My celá Evropa. My všichni, kteří jsme to nezažili, nemůžeme soudit. Nemůžeme nikoho odsuzovat. Nemáme právo říkat co je dobré a co je špatné v Zemi, kde se zastavuje čas. V Zemi, kde je bída, nouze, hlad...Nedokážeme si to nikdo představit. A když si nyní představíme, že my lidé, kteří tuhle bídu nikdy nezažili, si teoreticky sedíme na pohovce s nohama nahoře, dáváme si ovoce a stěžujeme si, že máme málo pití! To bylo jenom malé přirovnání. A vsadím své boty, že kdybych přišla za jakýmkoli člověkem a zeptala bych se jej, co hodlá dělat se situací například v Africe, jeho odpověď by začínala slovy "kdybych mohl, tak". Jenomže my můžeme. My můžeme, ale neděláme.                 

A závěr? Můj závěr je, že ať jsme jakéhokoli náboženství, z jakékoli rodiny, máme jakékoli přátelé, školu, vzdělání, ať jsme starší či mladí, jsme sobci. Všichni. Můžeme pomoci, ale neděláme to. Sobci, lidé, kteří vidí jenom to dobré a to špatné vidět nechtějí. Sami v sobě vidí někoho velkého, ale zatím to jsou jenom nic. Nic v porovnání, když si představíme, že na světě jsou miliardy lidí. Tihle lidé jsou ve svých očích naprosto úžasní a v očích ostatních jsou to jenom lidé, kteří si o sobě jenom myslí dobré věci. Ale život není na tohle. Život si musíme užít. Všichni myslí jenom na práci, peníze...Ale na co peníze nebo práce, když nemáte rodinu, děti, svobodu a čisté svědomí? Nač?                                                                                                     

Dokáže mi někdo odpovědět? Dokáže mi někdo vysvětlit, jak to v životě chodí? Dokáže mi někdo říci co je po smrti? Jestli ano, ráda bych to věděla. Jestli se jde po smrti do nebe, řekněte mi to, protože potom už se alespoň zbavím myšlenky, že lidé, kteří umírají se mají špatně a zbavím se špatného pocitu. Pocitu, že já jsem se taky mohla narodit v Zemi, kde se každý den umírá zvykem...

Aktiwka

__________________________________________________________________________________
Kopíruj pouze s naší Ikonou Blogu: