Světelný opar

              Je teplý večer. Sedím na autobusové zastávce a znuděně si prohlížím aplikace v mobilu. Takhle pozdě už je zastávka úplně prázdná. Na ulici se také nikdo nepohybuje. Autobus by měl každou chvíli přijet. Schovám mobil. Hodím si batoh na rameno a začnu pochodovat sem a tam. Opisuji přesný ovál na chodníku. Nevybočím z řady. Nevnímám jak dlouho už takhle pochoduji, ale aspoň mě to zahřívá. Večery už jsou chladné. Lampy se rozblikaly a začaly hromadně svítit. Noční tvorové se shromáždili pod světlem.

Ze tmy se vynořily dva reflektory. Autobus se přibližoval. Přestal jsem chodit sem a tam. A postavil se k okraji silnice. Brzdy zaskřípaly a autobuse se konečně zastavil. Otevřely se dveře a já nastoupil. Postupoval jsem uličkou a nořil se do útrob autobusu. Na pozdní večer cestovalo docela dost cestujících.

Paní s fialovým šátkem si něco šeptala s pánem, kterému z pod kožené bundy vykukovala košile. Dva mladíci se dívali na displej mobilu. Paní s trvalou podřimovala a muž ve středním věku se díval z okna. Postupoval jsem dále. Autobus nečekal až se posadím a rozjel se po utichlé ulici. Zapadnul jsem na nejbližší volné dvousedadlo. Batoh jsem položil vedle sebe a čelo jsem si opřel o chladné sklo. Sledoval jsem ubíhající světla. Žluté šmouhy se nepravidelně míhaly za chladným sklem. Pouliční lampy vrhaly nepravidelné a někdy i strašidelné stíny.

Autobus zatočil doprava. Kolem cesty se vynořily stromy. Uviděl jsem zastávku dřív než k ní autobus zatočil. Popadnul jsem batoh a vyšel do chladné noci. Na obloze svítily hvězdy, ale měsíc nebyl vidět. Vydal jsem se po chodníku, který občas zatočil mezi stromy nebo se rozdělil. Kladl jsem jednu nohu za druhou. Sledoval jsem rozpraskaný chodník pode mnou. Po silnici občas projelo auto. Začal jsem míjet první rodinné domky. V oknech hrála televize nebo pohybovali lidé.

Zatočil jsem do lesa a začal stoupat do mírného kopce. Společnost mi dělaly tiché stromy. Cesta se kroutila stále do kopce, ale já vytrvale postupoval dál. Když jsem se blížil k vrcholku, stromy začaly řídnout. Do lesa začalo prosakovat stále více světla. Vlhké listy se leskly a od pusy se mi začalo kouřit. Stále se ochlazovalo. Dopnul jsem si bundu až pod krk a ruce schoval do kapes. Konečně jsem došel až nahoru.

Odtud jsem viděl celé město. Teď v noci v něm zářily tisíce světel. Všechny dohromady vytvořili něco jako světelný opar v chladné noci. Některá světla se pohybovala, jiná vytrvale svítila na jednom místě. Světlo bylo převážně žluté, ale našly se i modře a červeně zářící okna. Z nedalekého klubu občas zasvítily dveře a nebo se rozezněla hudba.

Vytáhnul jsem z batohu deku a rozprostřel ji na trávě. Jezdil jsem tady odpočívat, přemýšlet a relaxovat. Měl jsem pocit, že mě všechny světla napájí svou elektřinou. Vůbec mi nevylodila chladivá noc, protože při tomto osvětlení jsem ji ani nevnímal. Pozoroval jsem všechny ty světla. Počítat jsem je přestal už na začátku mých návštěv. Jen jsem tam tak seděl a užíval si to. Ten pocit světla, energie.