Večeře pro šest

                "Kde jsi byl?" zeptala jsem se Michaela když přišel ve tři hodiny ráno do našeho bytu.

"Přece víš, že jsem měl tu sešlost s přáteli," říkal zatímco si rozvazoval kravatu.

"Kolik vás bylo?" dneska se moje zvědavost nedala zastavit.

"Šest. Hele zlato fakt se omlouvám, že jsme se zdrželi, ale už jsem jim to dlouho sliboval, že je pozvu" políbil mě do vlasů.

"Aha tak už si pojď lehnout." zhasla jsem lampičku a šla spát. Ráno jsem nám připravila snídani. Michael mě objal a políbil na rozloučenou a oba jsme šli do práce. Pracuji jako kritička Cinemy. Už od mala mě bavilo se dívat na nejrůznější filmy. Nemyslete si, že jsem nějaká hnusná. Dám vždy tolik hvězdiček, kolik si ten snímek zaslouží.

Práce mi uběhla v celku rychle. Cestou domu jsem ještě nakoupila čerstvé pečivo. Když jsem dorazila domů Michael už seděl v křesle a díval se na fotbal. Vybalila jsem nákup a začala chystat večeři.

"Já dneska uvařím. Co ty na to?" Michael se nabídnul, a mě to bodlo. Musela jsem ještě dodělat dvě recenze. Uvelebila jsem se v křesle a začala ťukat do počítače. Najednou zazvonil Michaelův mobil.

"No ahoj. Jo díval jsem se..." odešel do ložnice. Určitě to byl ten jeho fotbalový fan klub. Nevěnoval jsem tomu už pozornost a dál psala. Michael mezitím dodělal večeři.

"Už je to na stole, zlato," volal na mě z kuchyně. Zaklapla jsem notebook a byla ráda, že dnešní práci už mám hotovou.

Uprostřed večeře zapípal Michaelovi mobil. Chvíli sledoval displej a potom se na mě podíval způsobem jako ještě nikdy. Trochu mě to zaskočilo, protože jsem u něho takový výraz ještě neviděla.

"Musím nutě jít," vypadlo z něj.

"No tak dobře," nevěděla jsem co mu na to říct. Michael si oblékl bundu a zabouchnul dveře. Zase prosedím večer sama u televize se sklenkou vína.

"Neuvěříš co se mi včera stalo!" Margaret zuřivě napichovala salát vidličkou. "Peter mě podvádí se svou asistentkou! A víš jak jsem na to přišla? Projela jsem mu výpisy z kreditky. Nikdy jsem si nekoupila šaty za deset tisíc!"

"To je strašné!" Margaret mi pověděla jaký je Peter šmejd. Potom jsem jela hned domů. Neměla jsem žádnou práci. Recenze už leželi šéfredaktorovi na stole.

Nikdo nebyl doma. Michael byl asi ještě v práci. Otevřela jsem notebook a projížděla internet. Nudila jsem se. Vzpomínala jsem jak mi Margaret říkala o těch výpisech. Věděla jsem, že je to špatný nápad, ale najela jsem na výpisy od Michaela. On by mě přeci nepodvedl. Moje matka říkala, že by na to neměl koule. Ale něco ve mně stále hlodalo. Proč přišel ve tři ráno? Opravdu jich bylo tolik?

Vyjel mi dlouhý seznam. Nahledala jsem tu správnou položku. Srdce se mi asi zastavilo. Zůstala jsem zírat na monitor. Ta údajná večeře stála osmdesát sedm dolarů. Za tohle by se šest lidí absolutně nenajedlo. Najedli by se za to pouze dva! Michael mě podvádí!

Na nic jsem nečekala. Chtělo se mi řvát. Chtěla jsem křičet. Chtěla jsem všechno rozbít. Chtěla jsem utéct. Místo toho jsem mi spakovala kufr. Když jsem byla hotová, vyvezla jsem mu ho na chodbu a zabouchla dveře. Teprve teď se mi slzy začaly kutálet po tváři. Než přišel Michael uklidnila jsem se. Teď ve mně bublal vztek. Určitě jsem byla celá rudá jak jsem soptila.

Není to správné, ale je to tak. Zvládnu tak jako tak. S Michaelem nebo bez něj. Radši budu sama než nešťastná! Ať si jde, když chce. Já už ho tady nechci!

"Zlato co se děje!" Michael bušil na dveře.

"Vypadni ty hajzle! Já vím, že mě podvádíš! Dělej vypadni!" bušila jsem na něho z druhé strany a křičela na něj.

"Jak si na to přišla?" jeho tón byl už poražený. Věděla jsem, že jsem vyhrála.

"Projela jsem ti výpis kredity. A teď zmiz." Svezla jsem se po dveřích na podlahu a myslela jen na jediné: radši budu sama, než nešťastná.