Hodina tance
"Dobře třído, projdeme si to ještě jednou," slečna Denglerová zatleskala, "pět, šest, sedm, osm. Dolu, úkrok, nahoru, otočit, pauza, sestava jedna, nahoru, dolu, sestava dvě." Slečna Denglerová k nám byla otočena zády, ale všechny nás sledovala ve velkém zrcadle, které se táhlo přes celou třídu. Třída byla prostorná a na podlaze byly položené parkety v odstínu mahagonu. Slečna Denglerová zde tanec vyučovala prvním rokem, ale její metody výuky byly velice praktické a někdy těžké.
"A znovu! Pět, šest, sedm, osm," teď se k nám otočila a postupně procházela třídou a u každého se zastavila a dívala se jak nám to jde. Tato sestava byla poněkud lehká, i přesto že toto slovo slečna Denglerová nemá ve slovníku.
"Alice, můžeš prosím na moment?" profesor Kubát otevřel velké lítačky, ale prostrčil jimi jen hlavu.
"Výborně, výborně třído dáme si pět minut pauzu," oznámila nám a odběhla za Kubátem.
"Mám dost," Jana se vedle mě sesunula na podlahu. Vytáhnul jsem láhev a zhluboka se napil.
"Už máš sestavu a partnera na ročníkové zkoušky?" studená voda mi chladila krk.
"Jo, dělám to s Martinem," Jana se podívala na Martina, ten ji zamával a usmál se na ni.
"Co spolu vy dva máte?" laškovně jsem šťouchnul loktem do Jany.
"Nic," zrudla přitom jako rajče, "máš už vůbec partnerku?" urychleně svedla téma jinam.
"Ne," byla to pravda. Za dva týdny jsme měli ročníkové zkoušky a já ještě ani neměl partnerku na své číslo.
"A co Míša? Slyšela jsem, že taky ještě nikoho nemá." Sledoval jsem Janin pohled. Míša se zrovna protahovala. Měla štíhlý pas a vysokou postavu. Tancovala lehce jakoby se ani nedotýkala podlahy. Kdybych chtěl dát do sestavy nějaké těžší zvedačky byla by pro ně jako stvořená. Vstal jsem a šel jsem k ní. Jana mě se zájmem pozorovala. Všimnul jsem si jak Martinovi stále uklouzávají pohledy na Janu.
"Ahoj Míšo, víš chtěl jsem se tě na něco zeptat," přestala se protahovat a upřela na mě svoje obrovské oči a neopomněla u toho zvednou pravé obočí.
"Nebyla bys mou partnerkou na ročníkovky?" ani nevím jak to ze mě vyletělo, ale najednou to bylo venku.
4pt"> "A myslíš, že by nám to spolu klapalo?" vstala a přešla ke mně. Jednu ruku mi položila na hruď.
"Můžeme to zkusit," chytil jsem za bok.
"Ne tak rychle chlapečku. Já nejsem žádna ,podrž koště‘," nasadila svůdný a zároveň nepřístupný tón. Začal jsem tuhle hru hrát s ní. Pomalými kroky jsme se přesouvali doprostřed místnosti. Stále mi držela ruku na prsou. Chytil jsem ji za volnou ruku. Zastavila se. Mrknul jsem na Janu.
"Hudbu prosím," Jana se smíchem zatleskala. Z reprobeden se začala linout pomalá hudba. Všichni začali tleskat do rytmu. Stále jsem čekal. Míša se taky nepohnula. Vykročil jsem dopředu. Míša se zavlnila v bocích a opsala otočku. Odstoupili jsme od sebe. Hudba už začala nabírat na obrátkách. Vykročili jsem zároveň. Udělali jsme otočku, chytil jsem Míšu za pas a vyhodil ji do vzduchu. Rozpřáhla ruce a chytila se mě za ramena. Dopadla za mě. Obtočila mi ruce kolem hrudníku. Uskočil jsem jako bych se spálil. Viděl jsem, že to Míšu baví. Rozběhla se mi naproti a já ji obtočil kolem sebe.
Ostatní nám zatleskali a dál sledovali představení. Míša začala střídat kroky samby a tanga. Pohybovali jsme se po parketu a nikoho a ničeho si nevšímali. Stále jsme sledovali pohyby toho druhého. Přešel jsem do volného stylu a Míša mi projela mezi nohami. Otočil jsem se a vytáhnul ji nahoru. Přitiskli jsem se k sobě. Pohladila mě po tváři a já ji přejel po boku. Odlepili jsem se a začali kroužit dokola. Udělali jsem otočku a já ji zvednul za ruce. Míša ve vzduchu roztáhla nohy a potom seskočila na zem. Opět se ke mně přitiskla.
"Tak co prošel jsem?" zeptal jsem se zadýchaně.
"Ano," přejela mi prsem po prsou, ale pohledem se mi stále zabodávala do očí.
"Bravo!" Ode dveří se ozval potlesk. Slečna Denglerová se usmívala.
"A teď si sjedeme naši původní sestavu. Připravte se," zase se postavila před zrcadlo, "pět, šest, sedm, osm..."
Komentáře
| RE: Hodina tance | twilightsvet | 09. 09. 2012 - 13:23 |