"Ahoj Dane!" Nikola zavrněla Danovi na prsou. Ten si ji ani nevšiml. Nikola ho vzala kolem pasu a nezapomněla opomenou sjet rukou trochu níže.
"Nemusíš se po něm tak plazit," uchechtl se Petr. Podíval jsem se na Davida a oba jsme protočili oči. Věděli jsme, že našeho nejstaršího bratra Nikola vůbec nezajímá.
"Beruško, co teď máme?" Dan se na ni poprvé podíval. Chudák Nikola, celá její snaha je úplně zbytečná.
"Biologii a probíráme berušky," kdyby mohla tak se před ním rozpustí jako karamel. Všichni jsme zamířili do Biologické laboratoře. Pro tento rok se tam uhnízdila paní Orlová. Když nám to první den napsala na tabuli, mysleli jsme, že se zadusíme smíchy. Vzápětí jsme dostali test, který už tak směšný nebyl. Všichni jsme zamířili do zadních lavic.
"Ale, ale, ale slavní bratři Brownovi a slečna Upřímná. Ať vás ani nenapadne sedat si do zadu. Pojď hezky do prvních lavic." Všichni jsme si posedali do prvních lavic. Nikola zaujala místo vedle Dana, já si musel sednou vedle ní. Petr s Davidem si sedli vedle mě. Zvonek ohlásil začátek hodiny. Orlová se postavila a my taky. Čekala dokud se poslední opozdilci neusadí do volných lavic.
"Tak slečno Upřímná, co mi povíte o krvi?" Nikola se s nadějí v očích podívala na Dana. Ten jen pokrčil rameny a dál už ho to nezajímalo.
"No, krev rozdělujeme na pět -" začala Nikola, ale Orlová ji znuděně přerušila.
" – čtyři skupiny a dále?"
"Krev obsahuje krevní pánev?" Musel jsem si dát ruku před pusu a předstírat kašel. Takhle blbou holku jsem neviděl už nepamatuju.
"Zajímavé a co se na té pánvi děje?" Orlová byla otrávena, ale hodlala v tom Nikolu ještě trochu vymáchat.
"No to už si nepamatuju, ale vím jistě, že tam bylo nějaké to červené barvivo. Jak se jen jmenovalo?" Nikola se nenápadně dívala kolem sebe jestli ji nikdo neporadí. Všichni se tvářili znuděně, nebo si něco čmárali do sešitu.
"Hemoglobin," všichni se otočili ke dveřím. Stala tam vysoká dívka v černém přiléhavém tričku a džínách. V ruce držela učebnici biologie pro druhý ročník. Hnědé vlasy ji v rovných pramenech ležely na ramenou a zádech.
"A vy si přejete co?" Orlovou to vůbec nevykolejilo.
"Dneska jsem k vám přestoupila jmenuju se Andrea Pike."
"Tak si sedni tady vedle toho trouby co si kreslí do sešitu," Orlová ukázala na volné místo vedle Petra. Ten zpozorněl a na Andreu se podíval. Všichni jsme se podívali. Všimnul jsem si, že Dan, Petr a David se na Andreu dívali s neobvykle velkým zájmem. Já jsem nebyl výjimkou. Tohle bude zajímavé. Znal jsem své bratry a věděl jsem, že ani jeden to nevzdá dokud nebude mít Andreu sám pro sebe. Ale to jsme chtěli všichni. Petr se ji začal horečně představovat. Úplně zapomněl na svou čmáranici v sešitě. Celý den nikdo z nás nevnímal učivo. Všichni jsme čuměli na Andreu. Nebyla totiž jen hezká, ale i chytrá. Nikola se urazila, protože Danovu pozornost ztratila úplně.
Dan Andreji přinesl oběd, David ji odsunul židli a Petr ji bavil směšnými historkami. Nebavilo mě, jak se předbíhají, aby ji mohli lichotit. Sice jsem byl druhý nejstarší, ale všechno se točilo kolem těch třech.
Šel jsem si sednout ven. Bylo už chladno, protože byl konec října, ale venkovní jídelna je otevřená dokud nenapadne sníh. Když jsem si sednul k volnému stolu všimnul jsem si, že plesový výbor vylepuje plakáty. Rozeznával jsem na nich dýně a svíčky.
Halloweenský ples byl prvním ve školním roce. Plesový výbor strašně rád pořádal společenské akce. A plesy se nestaly výjimkou. Dostal jsem nápad. Pozvu Andreu na Halloweenský ples.
Po obědě jsem stál na parkovišti a čekal až mí bratři odjedou. Nikola seděla na předním sedadle a lísala se k Danovi. Mezi Davidem a Petrem seděla nějaká dívka. Hlasitě se smála a hrála si s jejich vlasy. Konečně odjeli a na parkovišti zůstalo už jen pár posledních aut. Vyhlížel jsem Andreu. Než přišla stál jsem na parkovišti už jen já a moje auto.
"Ahoj, nepotřebuješ svést?" zeptal jsem se neutrálně Andreji.
"Jo to bys byl moc hodný," už otvírala dveře spolujezdce. Vycouval jsem z parkoviště na hlavní silnici.
"Nechtěla bys jít se mnou na ples?" zeptal jsem se bez obalu.
"No, já... jo dobře to by šlo," byla zaskočená mou otázkou. Věděl jsem, že vítězství je moje...
