Isabele se probudila v křesle své matky celá ztuhlá. Vstala a šla se podívat do kolébky, ale malá Lilian v ní nebyla. Isabele to vůbec nebylo divné. Instinktivně tušila, že malá Lilian je s matkou. Rozhodla se, že se nasnídá a počká až se matka s její dcerou vrátí domů. Namazala si chléb s kozím mlékem, které ještě včera ráno koupila na tržnici. Když si Izabele mazala druhý krajíc dveře se otevřely a v nich stála její matka v nedělním klobouku. V jedné ruce držela spící Lilian a v druhé košík zeleniny.
"Ani nevíš jak mám hodnou vnučku. Ráno jsem ji dala mléko a přebalila ji. Ještě si spala, tak jsem se ji rozhodla vzít s sebou na trh. Malý Chamberlainic synek chvíli neposedí. A to je stejně starý jako naše Lilian. Brannie Marriottová už mi dneska asi desetkrát řekla, že tak hodnou holčičku tohle město nemělo už celých padesát let!"
"Určitě ta hodna holčička před padesáti lety byla bábi Brannie," Isabele se nad tím musela usmát. Od narození Lilian ji kde kdo říkal, že je hodná, pěkná nebo zlatíčko. Bylo pravdou, že Lilian spinkala a jedla a přitom ani jednou nezaplakala. Když ji Izabele na porodním lůžku dostala do náruče, tak se na ni to malé zlatíčko - jak ho nazvala porodní bába – usmálo.
"Hned dám zeleninu vařit a udělám polévku," Eleonor dala malou Lilian do kolébky a šla k plotně postavit vodu do hrnce. Isabele ji mezitím už začala krájet zeleninu.
"Klidně tam můžeš nechat i větší kousky. Nejsem tak stará. Ještě něco pokoušu!" Eleonor měla zase dneska dobrou náladu. Určitě koupila tu zeleninu výhodně.
Když se v kuchyni sešla matka s dcerou, bylo se opravdu na co dívat. Isabele se s Eleonor rytmicky doplňovaly. Když se musela hlídat voda až bude bublat, Isabele si k ní stoupla a hlídala a Eleonor připravovala bylinkou směs a koření. Isabele kořením vůbec nerozuměla, i když se snažila, protože její matka s oblibou říkávala: "Nikdy nevíš kdy se ti to bude hodit, děvče!" Říkala to na všechno co Isabele nikdy nešlo. A malá Lilian to všechno sledovala z kolébky.
"Aspoň v neděli by s tím mohli dát pokoj," nervózně šeptala Eleonor Isabele do ucha.
Na náměstí stáli tentokrát tři nově naskládané hranice pro čarodějnice. Doteď byly neděle svátkem, který se trávil v kostele. Ale když pastor Kilbridr zjistil, že všichni vesničané chodí na nedělní mši. Byl vyveden z míry, protože se bláhově domníval, že čarodějnice do Božího chrámu nevstoupí. Isabele věděla, že se pastor snaží vyčistit město od všeho zlého, ale jeho senilita ho zaslepila. Nyní obviňuje z čarodějnictví kde koho a Boží chrám nechal zatlouct prkny.
Isabele sledovala jak bezbranné dívky přivazují k poutům. Té nejmladší z nich mohlo být kolem čtrnácti let. Dnes dali obviněným roubík. Asi lidem vadilo, že o sobě prohlašují, že nejsou vinné, když je přeci vinné shledali. Rozhodoval o tom především senilní Kilbridr.
Upalování se neslo ve stejném duchu jako včera. Vesničané podpálili hranici a poté už jen přilívali olej.
Isabel věděla, že se to zhoršuje, protože se zvýšily obvinění. A odsouzené ženy byly zavírány do žaláře, kde už čekaly pouhé tři dny na své upálení. Isabele nemohla uvěřit, že se přes noc vzneslo tolik obvinění.
"Dlazí obšlané. Naše město je zamošeno čarodějnicemi. Proto pokud víte, še se ve vašem okolí vyškytuje čarodějnice nahlaste mi to kdykoliv i o půlnoši. Nyní se rozejděte do švých domovů a zamkněte dveše na šávoru. Zítra še šejdem u moštu..." senilní pastor Kilbridr s těmi pár zuby šišlal, tak že mu skoro vůbec nikdo nerozuměl. Isabele si všimla, že matky i dcery se obávají jestli mu z úst nevyletí jejich jméno a za ním obvinění, že jsou čarodějnice. Isabele se odebrala domu, kde na ni už čekala Eleonor s malou Lilian.
"Co povídal ten starý dědek?" Eleonor právě chystala dítěti láhev s mlékem a trochou krupičné kaše.
"Že se zítra máme sejít u mostu."
"U mostu? To se mi nechce líbit."
"Myslíš, že to bude něco jako hranice?"
"Nevím co se starému Kilbridrovi honí hlavou," Eleonor nakrmila Lilian a ta vzápětí usnula jako poleno.
Isabel ještě předtím než ulehla do postele sfoukla svíci. V posteli poté uvažoval co může mít starý Kilbridr zalubem.
ČARODJĚKY ZE SALEMU. KAPITOLA 1TADY
