Sliki | Přízrak

Tady je ta slíbená povídka - trochu srašidelná tak ať máte potom dobré sny...
______________________

Přízrak

      - Před 10 hodinami -
     "Honem zavolejte někdo doktora!" někdo křičel. Já se skláněl nad bezvládným tělem...
Přijíždí sanitka. Doktoři vytahují nosítka a přístroje.
Najednou jsou všichni v sanitce, která následně odjíždí pryč...

       - Teď -

       Ležím zpocený stále musím myslet jak ji berou na nosítka. Jak se nehýbe. Jak nedýchá!

       Vstanu a jdu do kuchyně abych si nalil vodu. Stále musím myslet na tu dnešní ranní událost. Rychle zatřepu hlavou abych vymazal tu strašnou vzpomínku. Vezmu sklenici a jdu se podívat k oknu jak svítí pouliční lampy. Žádná nesvítí - to je divné - asi zase vypadl proud. Pomyslím si. I se sklenicí jdu zpět do postele.

        Je ráno. Brzo moc brzo. Nikdo nechodí po ulici. Rozhodnu se, že si dám sprchu a sbalím si věci. Když vycházím z domu všimnu si, že rozkopali kanál. Kolem jsou pásky se zákazem vstupu a z kanálu se ozývají hlasy čističů. "...Co jsem ti říkal! Máš se pořádně dívat do plánu abychom se neztratili!" Řve na prvního. "No jo. Dyť se nic nestalo!" Ozve se odpověď.

Podívám se na hodinky. Sakra už je půl osmé! Mám zpoždění! Zlobím se na sebe, že jsem se zaposlouchal.

       Když vyběhnu po schodech do třetího patra a otevřu dveře do třídy zrovna se ozve zvonek. Rychle si sednu do své lavice. Začíná hodina fyziky. Nudná hodina se ne a ne pohnout ku předu. Vidím jak všichni spí (doslova). Najednou se začíná z topení ozývat divný zvuk. "Slyšíš to?" zeptám se souseda. "Jo dyť dneska přece opravují topení." Odpoví mi rozespalým hlasem. To mě na chvíli uklidnilo.

       Ale proč mě to mělo uklidnit? Čeho se bojím? Na co čekám? Ztrácím se ve svých myšlenkách.

       Po škole jdu opět na to místo, kde se to stalo. Nikdo nikde. Sednu si pod strom a zavřu oči. Něco slyším, možná kroky. Otevřu oči.
        Šok. Vidím to tělo co mi včera umíralo v náručí.
        "Dobou noc..." najednou promluví.

- O 20 let později -

        Přízrak už jsem nikdy neviděl. Tehdy jsme s křikem utekl k naším sousedům.
        Ale možná do byl jen začátek...