Seděl jsem v čekárně a čekal ještě na nějaké papíry, které se zatím tiskly a podepisovaly doktory, kteří mě ošetřovali. Když ke mně přišla sestřička a podala mi papíry oznámila, že už mohu jít, ale že mám přijít za týden na převaz. Nohu jsem měl v sádře až po koleno a k tomu jsem měl ještě berle a celková moje chůze se zpomalila natolik, že dojít k hlavnímu východu nemocnice mi trvalo pět minut - normálně bych tam byl asi za minutu. Navíc ještě včera jsem měl podezření na otřes mozku jak jsem se dozvěděl. Ruce už jsem neměl tolik poškrábané a vypadaly jako by mi je přejel tirák. Cestou k východu jsem se ještě zastavil u automatu abych hodil třicet korun do státní kasičky a abych za to dostal mizerný lísteček s nápisem: DĚKUJEME ZA VAŠI ŠTĚDROST A PŘEJEME BRZKÉ UZDRAVENÍ! Poté ještě bylo malým písmem napsaná částka a datum. Lístek jsem strčil do kapsy a konečně vyšel ven na ulici do toho studeného mokrého rána.
U východu nemocnice jsem zahnul doprava a potom jsem se vydal tou nejkratší cestou domů. Zámek cvaknul a dveře se otevřely. Nikdo nebyl doma. Hodil jsem papíry na stul a šel si do kuchyně nalít trochu vody.
Doma byla truchu nuda tak jsem šel na chvili ven. Sjel jsem výahem do přízemí a vyšel ven před panelák. Chvíli jsem seděl na lavičce před pískovištěm, kde si hrály malé děti. Stavěly bábovičky a hrady. Nějak mě to tam nebavilo. Vstal jsem a šel ulicí někde jende. Nechal jsem se ulicí vést. Nepřemýšlel jsem lestli bych měl odbočit doprava nebo doleva. Nebo snad jít rovně? Odpověď jsem neznal prostě jsem šel. Díval jsem se do země a občas jsem odkopnul nějaký ten kamínek mojí levou nohou - pravou jsem držel zdviženou při čemž jsem k tomu poskakoval na berlích.
Poskakoval jsem tak nějak nezáživně kolem zeleného plotu. Nějak mi byl ten plot byl povědomý, ale nevěděl jsem odkud. Ale bylo mi to celkem jedno. Začínala na mě padat sklíčena nálada a to mi bylo k vzteku. Měl jsem chuť do něčeho kopnout, ale jednu nohu jsem měl zlomenou a druhou jsem potřeboval k tomu abych mohl poskakovat jako idiot a někam se vůbec dostat. Ti co žili na druhém konci plotu si museli říkat: ,,To je nějaký idiot, že stále jenom vždycky vystrčí hlavu a hned ji zase schová a přitom se posouvá dopředu! Nebo nás snad špehuje a je natolik malý, že se sem nemůže podívat?" Donutil jsem se k tomu, že když příště vyskočím podívámse za ten plot.
Místto, aby tam byl stúl s plastovými židlemi a kolem plno lidí, tam stál jen starý cyhlovýdúm s proděravěnou střechou a občasnou dírou ve zdivu. Už jsem si vzpoměl kde to jsem a kam vlastně mířím! Mířil jsem opet na děcké hřiště. Ano, na to opuštěné schátralé děcké hřiště. Musel jsem se pro sebe usmát, že jsem zrovna dohopsal jsem a ne kdekoliv jinde. Kopnul jsem do rezavé branky a ta se se skřípěním otevřela. Pomalu jsem dohopsal doprostřet hřiště. Za mnou se dělaly malé kulaté stopy, které měly na svědomí berle a jedna velké šlápota mé tenisky. Dohromady to vypadalo opravdu dost divně. Opět jsem se pro sebe usmál - dnes již po druhé a to byl u mě neobvyklý jev. Za tím musí být nějaká příčína. Říkal jsem si.
Šel jsem si sednout na mou už pomalu strohnivělou houpačku. Mírně jsem se začal pohoupávat. Stromy opět začali jemně šustit a tráva se mírně prohýbala jak si sní věřík pohrával. vypadalo to jako vlnky na moři. Takové moje malé moře - pomyslel jsem si.
"Promiň"Ozvalo se za mnou.
Otočil jsem se a byl překvapen kdo tam stál.
Sliki
__________________________________________________________________________________
Kopíruj pouze s naší Ikonou Blogu: 